Učení se cizím jazykům je mnoho. Vášeň, utrpení, nutnost, zábava, nuda, celoživotní cíl, náplň práce, koníček, strašák…Za život potká úplně každého (ano i mateřský jazyk jsme se museli nějak naučit) a taky se s ním každý vypořádává po svém. Já mám jazyky ráda. Bavily mě vždycky, ale scházel mi bohužel přirozený talent a lehkost, se kterou by mi nová slovíčka a gramatické struktury ulpívaly na mozku tak nějak samy. Mám to tedy vydřené. Horko těžko přes krev, pot a slzy. Ale když jsem to zvládla já, zvládne to opravdu skoro každý. V dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit o své zkušenosti a různé způsoby, jak se jazyk nakonec naučit.
Ve škole jsem se jako většina z vás věnovala angličtině a němčině. Vysoká škola mě přivedla ke švédštině a ruštině a na stáži jsem docela obstojně šprechtila bosensky. No, sečteno podtrženo umím německy a anglicky. U švédštiny jsem skoro zapomněla, že jsem se ji kdy učila, u ruštiny jakž takž přelouskám azbuku a bosenština byla jako intenzivně hořící plamen svíčky. Bohužel stejně rychle jako vzplál, tak taky navždy zhasnul. U každého jazyka jsem ale zažila odlišný způsob výuky a učení, což byla rozhodně velmi cenná zkušenost.
Kurzy a samostudium
Asi nejjednodušší cestou je navštěvování kurzu nebo soukromé lekce s lektorem. Já sama nejsem schopna mobilizovat své síly, abych se naučila jazyk sama z obýváku. Fakt to nejde. Zkoušela jsem, snažila se, pohořela. Ekvivalentem kurzu jsou samozřejmě i hodiny v rámci výuky na základní, střední nebo vysoké škole. Když tuto možnost nepromrháte a máte štěstí na dobrého učitele, vylezete ze střední s obstojnými znalostmi cizího jazyka. Já měla to štěstí, že jsem na to ve škole úplně nepekla a měla výbornou učitelku a tak jsem po maturitě byla opravdu schopná se domluvit a měla solidní základ. Jeden spolužák dokonce nastoupil na bakalářské studium do Vídně a přežil (a dokonce i dostudoval). Ti, co měli smůlu na učitele nebo pubertální vzpouru pak potkávám v kurzech na jazykovce nebo u sebe při online výuce.
Moje první aktivní použití cizího jazyka bylo na školním výletě v Londýně. Chtěla jsem si v pekárně koupit nějaké pečivo.
Já: I will take this, please (ukazuju prstem na nějaký rohlík za výlohou)
Prodavačka: This one?
Já: No
Prodavačka: No?
Já: Jo
Prodavačka: So what?
Já: …
Jak jsem zmiňovala, někdo je opravdu schopný se jazyk naučit sám jen s materiály z knih, učebnic nebo internetu. Klobouk dolů. Ale takových je velice málo. Další možností je nalezení tandem partnera. Když máte co nabídnout je to fajn možnost, jak ušetřit peníze za kurz, být trochu flexibilnější co se týče času a dělat jen to, co mě zajímá. Já jsem měla tandem parťáka na Erasmu – střídavě jsme si povídali německy a pak zase česky (Ben byl milovník Česka a české kultury). Jde to nakombinovat ale různě – hodinu budete mluvit německy, druhou hodinu budete tandem parťáka učit háčkovat nebo se střídat po týdnech. Jen bych si dávala pozor, pokud chcete tandem používat k výuce a ne jen ke konverzaci. Pak bych opravdu zvolila někoho, kdo umí cílový jazyk učit (má to vystudované nebo se tomu aktivně věnuje). Jinak si totiž zaděláváte na frustraci, když na každý váš dotaz odpoví pokrčením ramen a odpovědí „Man sagt das so“.
Zahraniční pobyt
Taková klasika, která se velmi často jednoduše radí. Chceš se naučit jazyk, odjeď! Za němčinou do Rakouska nebo Německa, za angličtinou do Británie nebo USA a za hantecem do Brna. Ne každý takovou možnost má. Nebo chuť. Překážek je spousta – stálý partner, náročné studium, které se mi nechce přerušovat, hypotéka, děti, vysněná práce a tak dále a tak dále. Kdo ale to nutkání a příhodné podmínky má, tomu tuhle zkušenost můžu vřele doporučit. Já jsem si zahraniční pobyt vyzkoušela v nejrůznějších podobách – nejdřív jsem byla au-pair, pak Erasmačka, potom regulérní studentka a brigádnice a nakonec stážistka. Jak jsem ale už zmiňovala, nejsem žádný jazykový génius a tak byl pokrok sice hodně znatelný a rychlý, ale musela jsem využívat i trochu klasičtější metody učení. Jako babysitterka jsem všude chodila se sešitkem a učila se nová slovíčka a fráze, které jsem potřebovala (germanistika nás sice naučila interpretovat německá díla, ale když chcete děckám říct, aby si ustlaly postel nebo prostřely stůl, tak je vám to málo platné), hodně jsem četla a vyptávala se. Na Erasmu jsem navštěvovala jazykový kurz, který nám centrum zahraničních studií nabízelo a udělala si první jazykovou zkoušku. Na vysoké ve Vídni jsem se hodně otáčela, abych zvládla školu i práci a tak to mám všechno trochu v mlze 😀 Stáž si ale vybavuju docela dost jasně. Tady jsem měla soukromou učitelku bosenštiny a mluvila, mluvila, mluvila v každé myslitelné situaci.
Nemusíte se ale zrovna stěhovat za prací nebo studiem, abyste si jazyk potrénovali. Bohatě stačí, když si na dovolené odpustíte (alespoň pro většinu) snadnější angličtinu a pokusíte se dorozumívat jen cílovým jazykem. Zapojte ruce, nohy, mimiku a gestiku a uvidíte, že to půjde.
Stammtisch
Neboli jazykový meeting – v němčině Stammtisch. Je to místo, kde můžete potrénovat jazyk, aniž byste museli vycestovat do zahraničí nebo si platit konverzační hodiny. Na stáži v Bosně jsem se účastnila německých Stammtischů, které měly návštěvnost třeba i 100 lidí za jeden večer. Byl to mazec! Němčina tam má ale úplně jiné postavení a v Česku (nebo alespoň v Brně) je návštěvnost mnohem skromnější. V Brně se koná německý Stammtisch každou středu v Divadelním Klubu Poslední Leč. Je to možnost, jak si pocvičit němčinu, ale taky trochu nejistota – nikdy nevíte, kdo přijde, na jaké jazykové úrovni bude a jestli si sednete. Jako studentka jsem ale tyhle akce milovala a vymetala každý jazykový meeting, který se pořádal. Vedle těch ryze německých se v Brně čas od času koná i Multilingual Meeting – tady můžete najít celou škálu jazyků, němčinu nevyjímaje.
Na Erasmu jsem si chtěla udělat cuketu v trojobalu (měla jsem na ni hroznou chuť ) a vydala se na nákup. V obchodě jsem však nemohla ani za Boha najít strouhanku a nevěděla, jak se řekne německy (díky Germanistiko) a data v mobilu jsem tenkrát samozřejmě vůbec nevedla. Takže taková moje klasika a musela jsem si teda odchytit pracovnici obchodu.
Já: Hallo, darf ich etwas fragen?
Prodavačka: Ja, natürlich.
Já: Ich suche etwas, aber ich weiß nicht, wie es heißt.
Prodavačka: …
Já: Wenn Sie Schnitzel kochen, dann brauchen Sie Mehl, Eier und…
Prodavačka: Paniermehl?
Já: .Ja genau, das suche ich!
Jazyková zkouška a příprava na ni
Spousta lidí nad sebou potřebuje pomyslný bič (já nejsem výjimkou) a jazyková zkouška je velmi dobrý způsob, jak se donutit něco dělat. Ať už vás za ní žene ego, nutnost kvůli práci nebo studiu či chcete jen hmatatelně mapovat svůj studijní pokrok, většinou je příprava na ni velmi intenzivní. Já jsem skládala dvě jazykové zkoušky na Erasmu (jednu jako ukončení jazykového kurzu a druhou mezinárodní pro pozdější studium v zahraničí) a další o mnoho let později, když jsem si rozšiřovala kvalifikaci o zkoušející ÖSD. Pokaždé tomu předcházelo několik velmi intenzivních týdnů až měsíců, během kterých jsem makala jak nikdy. Poslední zkouška byla na úrovni C2 a s kolegyní a kamarádkou jsme můj psaný a mluvený projev pilovaly tak, že jsem si pak připadala fakt hodně nabušeně!
Zkouška je nemalá finanční i časová investice a většinou se nevyplácí to zkusit jen tak na blind (i když i takové jedince ve zkušební komisi potkávám). Jestli potřebujete nějakou silnější motivaci než jen dobrý pocit z pokroku, může to být právě certifikát. Připravovat se můžete sami, ale velmi se vyplatí nějaký přípravný kurz nebo alespoň někdo, kdo má se zkouškou zkušenosti a trochu vás provede a připraví na její specifika.
Obklopit se němčinou (nebo jiným jazykem)
Zaručeně funguje! Nasimulujete si situaci, kdy jste sami v cizí zemi a s cílovým jazykem se potkáváte každý den. Mobil, počítač, tablet a veškerou elektroniku si přepněte do požadovaného jazyka – v našem případě do němčiny. Tuhle strategii jsem praktikovala vždy, když jsem byla v zahraničí delší dobu – takže v Rakousku a Německu ovládla vše němčina a v Bosně zase bosenština (Srbština) – a nebojte, vždycky jsem se do toho nastavení v mobilu zase zpátky proklikala.
Do uší jen německé písničky, podcasty, rádio, zprávy a rozhovory. Uvidíte, že časem začnete v tom nesrozumitelném šumu rozpoznávat jednotlivá slova, věty a nebo dokonce i smysl! Tohle je asi nejjednodušší způsob, protože poslouchat můžete při jakékoliv činnosti z vašeho mobilu.
Čtěte zahraniční zpravodajství, drby, blogy, návody, články a knihy. Koukejte se na cizojazyčná videa, sledujte zahraniční youtubery, filmy, seriály, tutorialy apod. Hrajte hry v cizím jazyce, ať už ty deskové nebo počítačové.
Pokud chcete proces učení ještě prohloubit, pracujte s médii. Překládejte si texty písniček, vypisujte si často se opakující slova (rozhodně ne slovo od slova prosímvás, to by vás velmi brzo přestalo bavit a efekt by byl nulový), koukejte na filmy s titulky (nebo ty, které znáte nazpaměť v češtině) nebo si kupte/půjčte dvojjazyčnou knížku.
Učte se a trénujte
Ani jedna z předchozích metod nezaručí, že se na vás slovní zásoba a gramatická pravidla jen tak „nalepí“. Možná patříte k těm několika vyvoleným a fakt jo. To vám moc přeju a tiše závidím. Ono se sice něco nalepí, ale většinou to bez systematického učení nejde. Některá slovíčka je prostě potřeba se nadrtit a některé gramatické jevy je třeba nadrilovat. Taková je holt realita učení se jazykům. Nemusí to ale vždycky znamenat trávení času nad učebnicí nebo na internetu a opakovat pořád to stejné dokola. Podělím se s vámi o několik konkrétních metod, které jsem používala při učení já.
Kartičky – trochu stará škola, ale mě tato metoda vždycky fungovala nejlíp. Ať už na střední, vysoké nebo jako doplňující cvičení po zhlédnutí filmu nebo poslechu písničky jsem si vypisovala buď tematická nebo úplně random slovíčka na papírové kartičky. Z jedné strany česky a z druhé německy. Tyhle jsem pak nějakou dobu točila, až jsem si slovní zásobu zafixovala. Nejčastěji při cestě šalinou, čekání na přednášku nebo autobusové zastávce. Jasně, jdou použít i aplikace typu Quizlet, kdy si slovíčka nahážete do mobilu a frčíte to digitálně. Je to stejný princip, ale mně osobně vždycky nejvíc vyhovoval papír – a je to tak dodnes.
Na stáži v Bosně mě kamarádka požádala, jestli bych jí nekoupila v lékárně těhotenský test. Já jsem si v rámci tréninku bosenštiny řekla, že to přece musím zvládnout bosensky (no nejsem přece lama). Vygooglila jsem si, jak se to řekne a opakujíc si úvodní větu jako mantru jsem se vydala do lékárny.
Já: (suverénně) Zdravo, jedan test za [trudnóča], molim.
Prodavačka: Šta?
Já: (už méně suverénně) Test za [trudnóča], molim (??).
Prodavačka: Ne razumem.
Já: (přecházím ke gestikulaci a ukazuji velké břicho) test (nahodím tázavý výraz) [trudnóča]
Prodavačka: (se zábleskem pochopení a potlačovaného úsměvu přede mě po chvíli hledání postaví těhotenský test)
Já: .Da! Hvala!
Lístečky – oblepte si byt. Na lepící lístečky si napište slovíčka, která se potřebujete naučit a nalepte je na místa, která navštěvujete doma nejčastěji. Dveře od lednice, stěna/dveře oproti záchodu, zrcadlo, monitor počítače…Můžou na nich být fráze, slovíčka, celé věty nebo názvy věcí, na kterých jsou nalepené. Tuto metodu jsem využívala při učení na jazykový certifikát, kdy jsem si potřebovala zafixovat množství frází a obratů, které mi nebyly úplně blízké a neměla jsem je zautomatizované.
Mluvte nahlas a trénujte před zrcadlem – výslovnost je velmi důležitý aspekt, na který se ale velmi často při učení jazyků zapomíná. Během studia ve Vídni jsem se výslovností chtěla co nejvíce vyrovnat rodilým mluvčím a neztrapnit se při prezentacích a referátech a tak jsem makala. Hodně jsem si mluvila nahlas – cokoliv, co mě napadlo nebo když jsem se něco učila. Pokud jsem nebyla úplně spokojena s výslovností některého slova, opakovala jsem ho tak dlouho, dokud to nebylo perfektní – ideálně před zrcadlem. Pomůže vám to uvědomit si, jak musíte nastavit ústa a jazyk, aby z vás vycházely přesně ty zvuky, které chcete (hlavně pokud jde třeba o přehlásky). Je třeba se trochu povznést nad ten pocit, že vypadáte trochu jako pitomec a ideálně si počkat, až jste doma sami (můj samostatný pokoj na koleji byl pro tyto účely ideální), ale výsledky jsou zaručené.
Nahrajte se – ne vždycky máte čas nebo energie něco číst nebo procházet kartičky. Když jsem se učila například tvary sloves v minulém čase, namluvila jsem si je společně s infinitivem do svého mp3 přehrávače (jo, je to už docela dlouho) a pak jsem je poslouchala při venčení psa. Jednak trénujete už při samotném tvoření nahrávky – jak gramatiku nebo cokoliv jiného, tak i výslovnost. Není úplně příjemné poslouchat vlastní hlas, ale za chvíli si zvyknete a vytvoříte si učební materiál přímo pro vaše aktuální potřeby.
Online aplikace – v současné době je v oběhu tolik online aplikací, že záleží jen na vašem vkusu. Quizlet, Duolingo, Quizzis, Kahoot a mnoho dalších vám zábavnou formou můžou pomoci na jazyku každodenně pracovat. Já jsem jim sice nikdy úplně na chuť nepřišla, i když jsem jim šanci dala, ale především někteří mí studenti na ně nedají dopustit.
Najděte si partnera cizince
Zaručený způsob, jak se naučit jazyk, používat ho na každodenní bázi, rozšířit si slovní zásobu, vypilovat gramatiku, mít autentického rodilého mluvčího a mít motivaci pracovat na svých jazykových dovednostech. Přece nechcete, aby vás v hádce vždycky porazil jen proto, že vám chybí potřebná slovíčka 😉
Hlavně nezapomeňte, že učení není vždy lineární, ale hodně často skokové. Já jsem v němčině zažila měsíce stagnace, kdy jsem si říkala, že se mi nikdy nemůže podařit rozumět rozhovorům v rádiu nebo textu písničky a pak, zničehonic, jednoho krásného dne zjistím, že si automaticky prozpěvuju text písničky, která se line z rádia. Najednou prostě padla bariéra a já udělala obrovský skok a další týdny/měsíce šlo učení samo. Každý zažije chvíli, kdy to zdánlivě nejde a stejně tak i AHA moment nebo nečekaný průlom. Hlavně to nevzdávejte a pokračujte systematicky krok za krokem, den za dnem s prací na sobě a ono se vám to jednoho dne určitě vrátí.