Lektorování jazyků mě bavilo od první chvíle, kdy jsem absolvovala povinnou praxi na magisterském oboru. Sice zpocená až na zadku, ale zároveň tak nějak jako ryba ve vodě. Byl to zvláštní zážitek, ale jako by do sebe něco zapadlo. Několik let jsem se věnovala jen a jen čistě učení. Tvorbě materiálu, hledání materiálu, sebevzdělávání a pilování metodických a didaktických dovedností. Pak se ale pomalu začal vtírat pocit, že bych se chtěla trochu posunout. No a myšlenky se mi stočily směrem k jazykovým zkouškám.

Sama jsem s nimi v minulosti měla zkušenosti (DSH a UniCert) a zároveň spousta mých studentů makala na získání jazykového certifikátu. Říkala jsem si, že to bude fajn způsob, jak ozvláštnit svou práci a zároveň budu schopna ještě lépe navést studenty za vysněným cílem. Rakouský Institut, kde mimo jiné působím, je zároveň i zkušební centrum, takže nouzí o praxi bych rozhodně netrpěla. Tak jsem šla do toho! (Jednalo se o rok 2019, takže je možné, že je to momentálně trochu jinak. Své zkušenosti popíšu z tehdejšího pohledu a na konci článku doplním aktuální situaci).

Krok 1: Splnění hlavních podmínek

 

Abyste se mohli u centrály ÖSD ucházet o školení na zkoušející, je potřeba splnit základní kritéria, přes která nejede vlak. 

Vzdělání v oboru – je potřeba mít vystudované učitelství (německého) jazyka, germanistiku, Lehramt nebo nějaký příbuzný/podobný  obor. Bohužel na tom ztroskotaly některé kolegyně rodilé mluvčí. Já mám naštěstí obor Deutsch als Fremd- und Zweitsprache, takže jsem byla v suchu. Díky tomu, že jsem ho studovala ve Vídni jsem nemusela nechávat diplom nostrifikovat, což by byl další nutný krok. 

Praxe v oboru – v době, kdy se o licenci ucházíte, musíte mít odučeno minimálně 450 vyučovacích hodin po 45 minutách. Potvrzení vám vydá buď instituce, kde působíte (nebo jste působili, může se to samozřejmě sesbírat z několika míst) nebo je jako OSVČ musíte nějak prokázat (jak přesně nevím, tohle se mě netýkalo, takže by bylo potřeba se informovat u ÖSD centrály). Já jsem tehdy učila 3 roky, včetně letních kempů, intenzivek, pomaturitních kurzů apod. takže se mi to seskládalo bez problémů.

Jazykové dovednosti – pro to, abyste se mohli ucházet o licenci, bylo zapotřebí doložené jazykové úrovně C2* ne starší než 3 roky.  Rodilých mluvčí se tato podmínka samozřejmě netýká. Já měla „jen“ C1, takže tady mě čekal ještě jeden mezikrok. 

Soft skills – dále byste měli být příjemní, respektující, měli se vyznat v referenčním rámci atd. ale dokazovat to nemusíte (nebo spíš nemáte jak 😀)

*momentálně pro licenci k úrovním A1 až B1 postačí certifikát C1 s velmi dobrým hodnocením ve všech dílčích dovednostech.

Krok 2: Jazyková zkouška

 

Abych se mohla přihlásit na školení, musela jsem splnit  základní podmínku a udělat si zkoušku C2. I když jsem měla dobré jazykové dovednosti a s němčinou byla ve styku na denní bázi, měla jsem z ní opravdu velký respekt. Přípravu jsem nepodcenila a poprosila kamarádku, kolegyni, rodilou mluvčí a zkoušející ÖSD v jednom, aby mě připravila. Trénovaly jsme hlavně mluvený projev (prezentaci) a psaní. Byly za tím hodiny práce, jeden nervový breakdown (přímo před kamarádkou  😀), ale po několika intenzivních měsících jsem se cítila připravená. 

Vyrazila jsem na zkoušku do Bratislavy, kde vypsali termín pro mě a další dvě kolegyně, které sledovaly stejný záměr. Cesta vlakem, celý den v Bratislavě se zavařeným mozkem a pak cesta busem zpátky byla vyčerpávající. Pak několik týdnů čekání, ale nakonec se zadařilo. Sice nebylo hodnocení „sehr gut“ ve všech dovednostech, ale bylo mi to buřt (hlavně po pekelném poslechu). Takže certifikát je doma, jde se na přihlášení. 

Krok 3:

Přihlášení na školení

 

Diplom, potvrzené hodiny praxe a jazykový certifikát jsem poslala do centrály a čekala. Díky návaznosti na Rakouský Institut jsem měla domluvené, že si udělám licenci pro úrovně B1 a B2, které jsou nejžádanější. S tím byl trochu problém, protože nejdříve centrála požadovala, abych šla postupně – nejdříve A1, pak A2 atd.** Což pro mě ani Institut nedávalo smysl. Nakonec se podařilo „vyjednat“ výjimku a ja se přihlásila úspěšně na B1 i B2 školení ve Vídni. 

**jestli je takový postup běžný i dnes si nejsem jistá. Na stránkách ÖSD stojí, že je možné absolvovat školení např. jen pro hodnocení ústní NEBO písemné části, takže je to možná trochu jinak. 

 

Krok 4: Absolvování školení

 

To se koná vždy ve Vídni a zabere jeden celý den (pro každou úroveň). Má teoretickou i praktickou část a většinou se tam setkáte s kolegy z různých zemí, se kterými v ten den úzce spolupracujete. Vzpomínám si, že tehdy tam byli učitelé z Maďarska, Polska a samozřejmě Rakouska. Školení mě bavilo a vlilo mi do žil elán a chuť už už zkoušet a sbírat nové zkušenosti.

Krok 5: Hodnocení modelové zkoušky

 

Po školení máte nějakou dobu na ohodnocení modelové zkoušky. Už na školení dostanete přístupové údaje k videozáznamu z ústní zkoušky a modelové testy psané části zkoušky. To všechno ohodnotíte, jako by to bylo doopravdy. Sice to není moc autentické, protože zkoušky nejsou naostro (lidé na videu jsou sice opravdu studenti cizího jazyka, ale zkoušku dělají jen jako – z ní se záznam totiž pořizovat nesmí)  a navíc při skutečných zkouškách budete hodnotit vždy ve dvojici s dalším kolegou. Nicméně vymyšlené je to prozatím takhle. Pokud vaše hodnocení odpovídá standardům ÖSD, obdržíte licenci a svoje vlastní číslo zkoušejícího.*** To všechno elektronicky.

***pro vedení přípravných kurzů ale není podmínkou být zkoušejícím. Vyplatí se však mít vlastní zkušenost a velmi dobře znát formát zkoušky i její průběh.

 

Krok 6: Pravidelné prodlužování licence

 

Tím to ale nekončí. Každé tři roky musíte obnovovat licenci, tzn. opět vypracovat hodnocení modelové zkoušky pro každou úroveň, kterou zkoušíte. Tohle mě čekalo poprvé loni a zrovna teď jsem v procesu prodlužování (protože první hodnocení nebylo 100 % podle představ, ale to není nikdy). 

No a to by byla cesta za tím, stát se zkoušející/m ÖSD. Pokud byste měli nějaké dotazy, velmi ráda je zodpovím v komentářích  🙂