DSD. DSH. ÖSD. onDaF. Telc. Test DaF.
Opravdu se nejedná o zkratky politických stran, ale o názvy jazykových zkoušek. S jejich výčtem bych mohla pokračovat v samostatném článku, protože jich existuje celá škála a to nejen pro němčinu, ale i pro další cizí jazyky. Co mají ale všechny společné je velmi podobný formát, rozdělení do šesti úrovní a otázku – potřebuji je vlastně k něčemu?
To je většinou velmi častý dotaz, se kterým se na mě studenti obracejí. A taky řádně zapeklitý. Mám si udělat jazykovou zkoušku? Na jaké úrovni? A jsem na ni dostatečně připravený? Nedá se odpovědět paušálně. Je potřeba zvážit nejrůznější faktory a především je to vždy a pouze na rozhodnutí daného studenta. Jako lektorka, která své studenty zná a při učení pozoruje většinou delší dobu, se snažím poskytnout dostatek informací, aby se každý mohl co nejlépe rozhodnout, případně dát nějaké to doporučení.
Prvně bych chtěla zmínit, že dosažená jazyková úroveň je vždy RELATIVNÍ. Záleží na tom, jak je to dlouho, co jsem zkoušky naposledy složila. Kolik mi bylo let. Jak jsem se na zkoušku připravovala – rychlokurz nebo dlouholeté studium? U jaké instituce jsem ji skládala. Kdo byli moji zkoušející. Na jaké bodové hranici jsem se pohybovala. Jak jsem se ten den zrovna vyspala. Jak mi sedla témata při jednotlivých dovednostech a tak dále a tak dále…Neexistuje objektivní hodnocení jazykové úrovně. Někomu se bude lépe mluvit o nakupování a druhému o životním prostředí. Jeden bude poslech o stavebním zákonu považovat za jednoduchý, pro jiného to bude hotové peklo (hlásím se dobrovolně). V dnešní společnosti je ale potřeba jazykové dovednosti nějak jednotně ukotvit a proto vznikl Společný evropský referenční rámec pro jazyky, který rozlišuje a definuje celkem šest jazykových úrovní. Aby každý mohl být hezky pěkně zaškatulkován.
Pojďme se nejdříve podívat na jednotlivé úrovně a říct si stručně a velmi zjednodušeně, co znamenají a k čemu jsou vlastně dobré.
Úroveň A1
Co umím?
S němčinou se teprve oťukávám. Umím se představit, říct několik základních informací o sobě a svém blízkém okolí, zeptat se na základní otázky důležité pro přežití v cizí zemi. Dokážu napsat text na pohlednici nebo vyplnit formulář. Knížky jsou na mě zatím trochu moc, ale z letáku, inzerátu nebo billboardu si potřebné informace vezmu. Gramatiku zatím moc neřeším – podmět a přísudek mi bohatě stačí.
Certifikát A1
Pro smrtelníky v našich končinách je tento certifikát celkem bezpředmětný. Někdo si však rád vytyčuje cíle a kurzy ukončuje “oficiálně” získáním papíru – proč ne. V Rakousku je například A1 certifikát požadován při integraci a na cestě za získáním občanství, trvalého pobytu nebo řidičáku (týká se především osob mimo EU). Většinou je ale potřeba speciální zkouška i z reálií Rakouska.
Úroveň A2
Co umím?
Jsem pořád začátečník, ale už umím tvořit trochu složitější věty a používat spojky, sem tam se mi povede i vedlejší věta. Rozšířil se okruh mých témat, ale stále dokážu mluvit jen o věcech, které znám ze svého každodenního života. Umím jednoduše argumentovat a vyjádřit svůj názor, ale rozhovor na mé straně ještě trochu vázne. Napíšu jednoduchý osobní dopis a jakž takž rozumím i zprávám (například o počasí).
Certifikát A2
Velmi podobná situace jako u úrovně A1. V Česku s tímto papírem moc parády neuděláme, ale tato úroveň je například stěžejní pro uchazeče o středoškolské/učňovské studium na střední škole turismu v rakouském Retz. Certifikát A2 sice nenahradí přijímací zkoušku z německého jazyka (na úrovni A2), ale její zdolání může dodat určitou míru sebevědomí a jistoty.
Úroveň B1
Co umím?
V němčině už mám větší jistotu. Dokážu se dorozumět skoro ve všech běžných situacích a doptat se na vše potřebné. Umím sebejistě vyjádřit svůj názor, argumentovat, oponovat a vést plnohodnotný dialog o tématech týkajících se mého každodenního zájmu. Tvořím rozvité věty a umím strukturovat jak mluvený, tak i psaný projev. Jsem schopný pochytit hlavní myšlenku spisovného mluveného nebo psaného projevu, i když většině zatím moc nerozumím. Napíšu i delší text, který se týká mně blízkých témat.
Moje učitelka švédštiny říkala, že úroveň B1 je taková, při které můžete studenty vypustit samotné do světa a mít jistotu, že přežijí a nějak to zvládnou. A to i celkem sedí 🙂
Certifikát B1
Tady to začíná být zajímavé. Od 1. září 2015 mají maturanti možnost nahradit si profilovou část maturitní zkoušky z němčiny (a jiných jazyků) certifikátem na úrovni B1 a vyšší. A to se vyplatí! Kdo si chce tedy s předstihem ušetřit nervy u maturity, může si v únoru udělat B1 certifikát u ÖSD a mít pokoj. V Rakousku stačí integrační zkouška na úrovni B1 k získání státního občanství (za předpokladu splnění dalších kritérií). Bé jednička o vás vypovídá, že dokážete komunikovat celkem bez problémů. Nebude to dokonale. Nebude to bez chyb. Ale domluvíte se skoro vždy a všude, takže ve vašem CV rozhodně parádu udělá a zaměstnavatelům může usnadnit rozhodování.
Úroveň B2
Co umím?
Mluvím plynuje, základní gramatické jevy mám natolik zažité, že v nich nedělám chyby nebo jen minimálně. Jsem schopen zapojit se do rozhovoru, vyjádřit svůj názor a udržovat dialog v chodu. Odebírám informace z televize, novin nebo rádia týkající se aktuálních společenských témat. Dokážu se bavit i o abstraktních věcech a chybějící slovní zásobu bez problému nahradit opisem nebo podobným slovem. Umím argumentovat, vyzdvihnout pozitiva i negativa a obhajovat svoje názory. Přečtu si dokonce i nějakou tu současnou knížku a v textu využívám pestrou škálu jazykových prostředků.
Certifikát B2
Jazykové zkoušky ÖSD (Österreichisches Sprachdiplom) nebo DSD (Deutsches Sprachdiplom) jsou mezinárodně uznávané a bez časového omezení. Můžete se s nimi tedy ucházet o studium nebo zaměstnání všude a budou vám bez řečí uznány. Jestli však oslníte 15 let starým certifikátem B2, když se nedokážete při konverzaci pořádně vymáčknout, je pak věc druhá. Úroveň B2 momentálně na většině německy mluvících univerzitách pro studium samotné nestačí, ale podání přihlášky umožňuje. Pokud v době zápisu předložíte dosaženou úroveň C1, můžete vesele začít se studiem, pokud ne, můžete dle nabídky jednotlivých škol navštěvovat třeba jazykový kurz v tzv. nultém ročníku (funguje například na Universität Wien).
Úroveň C1
Co umím?
Dokážu vést rozhovor rodilým mluvčím bez větších obtíží. Mluvím plynule a srozumitelně jak ve společenských, tak i pracovních situacích. Dokážu reagovat spontánně i na méně známá témata a okruhy. Přečtu si nejen současnou prózu, ale i literaturu faktu nebo nějakou odbornější knížku. Nedělá mi problém studovat ani pracovat v cílovém jazyce. Při psaní umím rozlišovat mezi nejrůznějšími styly. Už jsem de facto dotáhl rodilé mluvčí. S touto úrovní už si můžu naprosto s klidným srdcem troufnout učit nebo překládat.
Certifikát C1
S tímto papírem si vystačíte. Úplně v klidu a pohodě. Otevře vám dveře ke studiu, práci v zahraničí nebo ke kariéře učitele či překladatele. Úroveň C1 vypovídá o jazykové vybavenosti na úrovni rodilého mluvčího v běžném neakademickém prostředí.
Úroveň C2
Co umím?
Umím vlastně všechno, co na úrovni C1. Většinu toho, co jsem uměla říct, teď dokážu vyjádřit ještě „hezčeji“ za použití idiomatických výrazů, kolokací a ustálených slovních spojení. V řeči jsem schopen rozlišovat jemné nuance a odstíny a ty také aktivně využívat. Nedělá mi problém ani hovorová němčina, částečně dialektální výrazy a svůj vlastní projev dokážu přizpůsobit jakékoliv situaci. Jsem schopen vyjadřovat se na akademické úrovni a zapojit se do rozhovoru o libovolném tématu. Jde trochu nad rámec schopností běžného rodilého mluvčího. Copak vy byste z patra dokázali odprezentovat odborné téma nebo během hodiny a půl vyplodili plnohodnotný reklamní text a ještě k tomu formální reklamaci? Nevím, jak vy, ale já někdy nad emailem sedím pomalu půl dne, než má hlavu a patu.
Certifikát C2
Ten je tak trochu pro fajnšmekry. Ve výjimečných případech je požadován při zápisu ke studiu na některých univerzitách nebo oborech (např. LMU München), to ale spíše jen výjimečně. Určitě ho ale potřebujete, pokud se chcete stát zkoušejícím ÖSD pro jakoukoliv úroveň a nejste rodilý mluvčí. Někdo ho může mít jako pomyslnou metu, protože výš se už dopracovat nejde (pokud mluvíme o obecné němčině).
Jdu do toho! Ale čím začít?
Prvně opravdu objektivně zhodnoťte, jaká je vaše momentální jazyková úroveň. Cítíte se sebejistě? Máte s něčím problémy? Pociťujete mezery v některých tématech nebo gramatických jevech? Na tyhle všechny otázky byste si měli odpovědět, nebo ještě lépe – poradit se s vaším lektorem. Ten vám řekne, jestli jste jazykově dostatečně vybavení a můžete zkusit rovnou B2, jít na jistotu u B1 nebo ještě zamakat a počkat si na tu C1. Sami si můžete vyzkoušet, jak na tom jste, když si doma uděláte modelový test například od ÖSD. Hned uvidíte, jestli jste tápali nebo to naopak bylo levou zadní.
Jazykový kurz ale mnohdy nestačí.
Jazykový certifikát totiž není jen o dobrém zvládnutí dané úrovně. Jasně, očekává se od nás, že budeme naplňovat nějaké představy, jak ideálně mluvit na A1, B1, C1, ale hodně studentů, kteří se po skončení kurzů přihlásí na zkoušku neuspějí. PROČ? Protože nejsou připraveni. Ne jazykově, ale metodicky. I rodilý mluvčí by vám pohořel, kdyby měl během několika minut spontánně mluvit o něčem, co nezná, připravit prezentaci, napsat reklamaci, diskutovat tak, jak se od něj očekává. A to je právě to. OČEKÁVÁNÍ. My zkoušející hodnotíme nejen co se říká, ale i jak se to říká. Je text logicky strukturovaný? Neopakují se pořád ty stejné spojky? Nezapomněl kandidát na úvod a rozloučení? Byly dodrženy formální náležitosti? A mohla bych pokračovat.
Pro úspěšné zvládnutí zkoušky jsou tedy potřebné dva kroky.
Krok 1: dosáhnout požadované jazykové úrovně (například absolvováním kurzu)
Krok 2: seznámit se se zkouškou samotnou a připravit se na její průběh
Ideální jsou samozřejmě přípravné kurzy (ať už skupinové nebo individuální), kde s vámi lektor projde celou zkoušku, jednotlivá cvičení (která jsou typologicky vždy stejná) a přiblíží vám strategie jejich řešení. Taky vám dá zpětnou vazbu na váš mluvený a psaný projev, což je většinou to nejkomplikovanější z celé zkoušky. Mluvení a psaní v kurzu nebo v zahraničí je totiž něco jiného jak mluvení a psaní u jazykové zkoušky. Ano, přípravný kurz je sice výdaj navíc, jak finanční, tak i časový, ale vzhledem k tomu, že zkouška samotná taky není zadarmo, vyplatí se investovat a jít na jistotu. Její opakování vás totiž ve finále vyjde mnohem dráž. Když se vám nechce trávit přípravou moc času, zkuste alespoň jednou projít celou zkoušku pod vedením lektora se zkušenostmi zkoušejícího a nechte si dát konstruktivní feedback. Uvidíte, že nebudete litovat.
Jako zkoušející vždycky poznám, jestli se kandidát připravoval nebo test vidí poprvé v životě. Je to poznat na suverénnosti projevu, jazykových prostředcích a hlavně se většinou vyvaruje zbytečným chybám, které jinak dělá opravdu, ale opravdu skoro každý.
Tak už snad zbývá jen popřát Viel Glück!