Dnešní den, tedy první máj, je asi v 80 zemích světa spojovaný s Mezinárodním dnem pracujících neboli Svátkem práce- Tag der Arbeit / Tag der Arbeiterbewegung / Internationaler Kampftag der Arbeiterklasse. Mezi státy, které tento svátek uznávají se vedle České republiky řadí i Německo a Rakousko. Ve všech těchto zemích se jedná o státní svátek – der Feiertag – a proto jsem se na téma práce – die Arbeit – rozhodla posvítit trochu podrobněji.
Od vzniku odborů až po osmihodinový pracovní den
V Rakousku se v posledních 200 letech způsob jakým pracujeme a i sám pracovní trh – der Arbeitsmarkt – dramaticky změnil. Už v 19. století začali dělníci – die Arbeiter – poukazovat na špatné pracovní podmínky – die Arbeitsbedingungen – a požadovali změnu. A tak se pomalu začaly vytvářet a rozvíjet odbory – die Gewerkschaften. První masové organizace ale vznikly až po roce 1880, kdy dělníci začali stávkovat – streiken. Další zlom nastal po roce 1918 se vznikem samostatného Rakouska. Nově vzniklá ústava – die Bundesverfassung – totiž zajišťovala jak právo na svobodné sdružování – Versammlungsfreiheit -, tak i právo na práci – Recht auf Erwerbsfreiheit.
Rok 1918 byl přelomový i v tom, že se plošně zavedla osmihodinová pracovní směna – der Achtstundentag. Ta se poprvé v Rakousku objevila už v roce 1889 v Bergbau Seegraben. O rok později, v roce 1890, se v Rakousku slavil i první Svátek práce. Osmihodinový pracovní den – der Werktag – je pro nás už celkem běžnou záležitostí, ale v minulosti se ještě dost měnil počet hodin odpracovaných během jednoho týdne. Z počátečních 48 na 45 a od 70. let minulého století na 40. Některá odvětví v rámci work-life balance nabízejí dokonce 38 hodinový týden.
Je libo plný, částečný nebo na dohodu?
Právě 40 nebo 38 hodin je to, co dnes nazýváme plným úvazkem – die Vollzeit. Stále oblíbenější je v Rakousku práce na částečný úvazek – die Teilzeitbeschäftigung -, kterou využívá asi 27 % všech zaměstnanců – die Angestellten / die Arbeitnehmer. Atraktivní je na této formě práce větší časová flexibilita, což oceňují hlavně rodiče malých dětí nebo studenti či senioři. I pro zaměstnavatele – der Arbeitgeber – z toho plynou ale také nějaké výhody, například nižší náklady na mzdu – der Lohn – nebo sociální pojištění – die Sozialversicherung.
Ekvivalentem práce na dohodu (DPP) je v Rakousku geringfügige Beschäftigung. Příjem – das Einkommen – v tomto případě nesmí překročit pevně stanovenou mez – die Geringfügigkeitsgrenze – 500,91 Euro měsíčně pro rok 2023. Zaměstnavatel nemusí odvádět žádné dávky a zaměstnanec zase platit daně – die Steuer. Na výplatnici – der Lohnzettel – pak hrubý příjem – der Bruttolohn – odpovídá tomu čistému – der Nettolohn.
Nízká nezaměstnanost, vysoká kvalifikace
Rakouský pracovní trh je v současné době poměrně stabilní. Míra nezaměstnanosti – die Arbeitslosigkeit – se pohybuje kolem 5-6 %. Charakteristické pro rakouský trh je vysoká kvalifikace a vzdělání pracovníků. Velké procento lidí je zaměstnáno v oblasti služeb, hlavně v Gastronomii nebo oblasti turistického ruchu. Rakousko má také hodně silně vyvinutý sociální systém a hodně pracovních míst – die Arbeitsstellen – je spojeno i s jistotami jako je minimální mzda – der Mindestlohn -, nemocenská – das Krankengeld – nebo důchodové pojištění – die Altersversicherung.
Samozřejmě ne všechno v Rakousku je růžové a stejně jako Česká republika musí čelit výzvám a problémům. Jedním z nich je právě rostoucí počet zaměstnanců pracujících na částečný úvazek, kteří pak nemají dostatek financí na chod domácnosti nebo bojují s nedostatečným sociálním zabezpečením. Stále obtížnější je i hledání kvalifikovaných pracovníků v některých odvětvích.
Svým vlastním pánem
Přes 1 milion lidí v Rakousku pracuje na volné noze – freiberuflich – neboli spadají do kategorie osob samostatně výdělečně činných – die Selbständigen. Nejčastěji podnikají lidé v oblasti obchodu nebo řemesel – das Handwerk. Podobně jako v Česku je provozování živnosti – die Gewerbe – spojené s poměrně velkou byrokratickou zátěží. Počínaje vyřízením živnostenského listu – der Gewerbeschein – až po podávání daňového přiznání – die Steuererklärung.
Podobně jako daně si musí OSVČ ohlídat i důchod – die Rente – a jeho výši v rámci povinného nebo dobrovolného penzijního pojištění – die Rentenversicherung. Pro zaměstnance existují celkem tři pilíře – drei Säulen – důchodového pojištění. První pilíř tvoří důchody financované ze státního rozpočtu – die staatliche Rente – a odvíjí se od délky a výše platby sociálního a zdravotního pojištění – die Krankenversicherung. Druhým pilířem jsou zaměstnanecké penzijní fondy – die betriebliche Altervorsorge – na dobrovolné bázi, kdy zaměstnavatel přispívá určitou částkou ve prospěch svých zaměstnanců. Soukromé penzijní pojištění – die private Altersvorsorge – představuje třetí pilíř a je na zodpovědnosti každého, jestli se ho chce účastnit nebo ne.